Fifa 13 Skladem!

Sacred 2

Novinky, obrázky, videa…

Preview

Opět s jízdou na koni, zajímavými hrdiny a boji v otevřené krajině. Ochutnali jsme dobrodružství v obrovském světě a nabízíme své dojmy.

První Sacred bylo pro mnohé jedním z nejpovedenějších akčních RPG. Najdou se dokonce i tací, kteří jej považují za lepší kousek nežli Diablo. Argumenty pro oslavování tohoto titulu byly přitom docela pádné: povedená grafika, otevřený svět, zajímavá povolání, spousta vedlejších questů a v neposlední řadě jízda na koni, ve své době ve hrách poměrně vzácná. Autoři Sacred 2 slibovali tyto vychytávky také. A my po prvních hodinách v obrovském fantasy světě můžeme s klidným svědomím říci, že nelhali.

• Netradiční hrdinové
Už volba hrdiny dává vzpomenout na první díl. Místo tradičních voleb bojovník/zloděj/kouzelník tu máme mnohem zajímavější charaktery, i když jejich schopnosti jsou v mnoha ohledech klasické. Mezi bitkařské typy patří Shadow Warrior a Temple Guardian. Naopak téměř pouze na magii spoléhá elfka. Další tři hrdinové balancují někde mezi, ovládají obvykle jak nějaké zbraně, tak něco kouzel. Jde přitom o temného inkvizitora, lesní dryádu, která je mistryní ve střelbě a používání přírodních kouzel, a serafínku, která svým zaměřením připomíná klasického paladina. Kromě povolání si můžete zvolit také svého boha, který postavě propůjčuje některé speciální schopnosti.

• Světlá a temná strana
Genderově vyvážený (tři muži, tři ženy) výběr postavy ještě doplňuje výběr světlé či temné kampaně. Až na serafínku a inkvizitora si totiž všichni mohou vybrat, zda budou kráčet po cestě dobra nebo zla. Rozdíl je přitom patrný do začátku a předpokládám, že se projeví i v dalších fázích hry – i když to jsme zatím v novinářské verzi nevyzkoušeli. Třeba při volbě magicky nadané elfky se její příklon k dobru či zlu projevil hned v úvodním miniquestu. Jako dobračka totiž v testu v magické škole po přemožení jiného studenta ve cvičném souboji boj zastavila (soupeř se automaticky stal neutrálním NPC a nebylo na něj možné útočit), zatímco při volbě stejné postavy se zlým přesvědčením cvičný souboj skončil smrtí kolegy studenta a vyhnáním naší sličné elfky z univerzity.

Ač jsem nezkoušel rozehrát hru za všechny postavy, teoreticky mi vychází deset různých začátků (za serafínku a inkvizitora jeden, za ostatní postavy po dvou v závislosti na volbě mezi světlem a temnotou). A předpokládám, že i konce budou rozdílné, což nahrává znovuhratelnosti. Různé postavy začínají i v trochu jiné části herního světa, což je fajn.

Postavy se samozřejmě liší i dostupným vybavením, schopnostmi a postupným vývojem dovedností, kouzel či speciálních útoků. Rozebrání zajímavého a docela propracovaného RPG systému ponechám recenzentovi na později , zmíním snad jen to, že kromě bojových a magických schopností se postavy mohou rozvíjet třeba i v takových dovednostech, jako je jízda na koni, kovářství, smlouvání nebo odhalování skrytých míst a neviditelných potvor.

Nejvíce jsem hrál za dryádu, která se hodně podobá klasickým střelcům. Nepřítele kosí pěkně z dálky, ale když najdete solidní meč a štít, dokáže protivníky pocuchat i v boji tváří v tvář. Dva zbraňové sety přitom můžete lehce přepnout. Dryáda ovládá i pár lesních kouzel, třeba vyvolání přírodního ducha, který pomůže v boji. Zajímavě ale vypadají i další postavy a jejich schopnosti: třeba mechanické „třetí paže“ chrámového strážce vypadá fakt ulítle.

• Mraky questů
Přiznám na rovinu, že mám mnohem raději nelineární hry s velkým množstvím vedlejších questů nežli jasně daný, nalinkovaný – ač třeba silnější a propracovanější – příběh. Dávám prostě přednost hrám, kde máte možnost volby. A Sacred 2 mne v tomhle ohledu rozhodně v prvních fázích nezklamalo. Úkolů je habaděj, zadavatelé questů jsou zvláště ve městech na každém kroku. I díky otazníkům a vykřičníkům nad hlavami příslušných NPC hra trochu připomíná některá MMORPG, a někdy podobnosti nahrává i charakter úkolů.

Kromě propracovanějších zadání se totiž dost často objevují neoriginální úkoly typu „zabij dvacet banditů“ nebo „zlikviduj pět koboldích šamanů“. Ale k nim je samozřejmě potřeba připočítat mnoho zábavnějších úkolů, které vás nutí někam dojít a něco zjistit. I přes určitou banálnost některých úkolů mě bavilo všechny plnit; třeba i proto, že leckdy mne některý úkol zavedl na zajímavá místa (laboratoř, vojenské stanoviště, tábor koboldů), kde třeba začínal další, jiný quest.

• Dobrá navigace v obrovském světě
Zvláště pro hráče, kteří nemají čas vysedávat dlouhé hodiny u hry a propátrávat každý metr herního světa je fajn, že v drtivé většině případů se cílová oblast questu přehledně zobrazuje na mapě. Na minimapě v pravém horním rohu navíc vidíte všechny důležité objekty v okolí (zadavatelé questů, obchodníci…) a orientace je snadná i díky malým šipečkám na okraji této minimapy. S takovou navigací se prostě nemůžete ztratit.

Herní svět je dost pestrý a hlavně strašně rozsáhlý. Ne, opravdu jsem ho během sbírání prvních dojmů neprošel celý, ale když jsem se po několika hodinách hraní podíval na mapu a zjistil, že jsem prozkoumal něco mezi pěti a deseti procent rozlehlé říše, udělal jsem si o její velkoleposti slušnou představu. Přeběhnout ji po svých by vám zabralo slušnou dobu; naštěstí je ve hře kůň a také se můžete pohybovat mezi několika místy díky magickým portálům. Krajina je docela pestrá a hlavně prošpikována zajímavými místy; vesničkami, městy, ruinami nebo třeba opuštěnými doly. Počtem zajímavých míst možná bude Sacred 2 moci konkurovat i Oblivionu, i když jejich propracovaností asi ne. Těch pár dolů či kobek, které jsem navštívil, nebylo moc rozlehlých.

• Nádherná grafika
Grafické zpracování je opravdu pěkné, zvláště nádherný svět opravdu potěší. Dobře vypadají i podzemní kobky a líbily se mi i modely postav. Hlavní hrdina či hrdinka vypadá zpočátku chudě, jelikož kožená kazajka a rezivá sekera velký dojem neudělají, ale až si navléknete nějaký ten set brnění a vezmete třeba ohnivý meč, hned si budete připadat velkolepě. Potěší i modely nepřátel, škoda jen, že se v některých situacích stane, že vedle sebe stojí třeba tři identičtí protivníci a hýbou se zcela stejně, jak dobře sehnané mažoretky. Fantasy atmosféra při probíháním lesy plných banditů nebo kobek s obřími netopýry je ale výborná.

• Abychom jen nechválili
Hra zatím není úplně optimalizovaná a i na silném stroji občas škube – to ale rozhodně připisujeme nehotovosti této PC verze. Stejně jako poměrně dlouhé nahrávání; ale snad se oba tyto neduhy podaří odstranit. Jiný důvod než nehotovost hrané verze ale asi mají rádoby vtipné hlášky vašeho hrdiny. Když mě moje dryáda občas počastovala hláškou typu „život není tak lehký jako počítačová hra“, měl jsem dost pokaženou jinak dobrou atmosféru. Autoři takovými hláškami bohužel nešetřili, a kromě toho, že kazí dojem z jinak uvěřitelného a chytlavého fantasy prostředí, tak jsou vesměs i dost trapné.

Příliš mi nesedí ani některé prvky, které připomínají spíš sci-fi než fantasy: třeba podivné energetické zbraně. Zatím se mi zdá, že autoři zahrají na osvědčenou notu dávné civilizace, hodně vyspělé libující si ve stavění pyramid, tak trochu ve stylu nejnovějšího Indiana Jonese nebo Pátého elementu. Koneckonců i mechaická podstata jednoho ze šesti hrdinů – chrámového strážce – ve spojení s jeho antickou vizáží o něčem svědčí…

I když jsem zatím v rozlehlém světě strávil jen pár hodin, mohu říci, že jde o povedený kousek. Možná, že časem upadne do stereotypu, ale vzhledem k rozmanitosti počáteční fáze hry věřím, že k tomu nedojde. Pokud autoři ještě vyladí technické náležitosti, máme se fakt na co těšit.
Zdroj: Tiscali Games

Share and Enjoy:
  • Print
  • email
  • PDF
  • Add to favorites
  • del.icio.us
  • Digg
  • Facebook
  • Google Bookmarks
  • LinkedIn
  • Twitter

Napsat komentář